Patříval jsem mezi
lidi, kteří se rádi baví, kterým není smích cizí. Dokonce jsem po „sametové
revoluci“ věřil v lepší budoucnost země, do které jsem se ze zahraničí
v roce 1994 vrátil. Věřil jsem klukům a holkám, kteří se po roce 1989
postavili do čela této země, kterou pak postupně a systematicky rozkrádali,
rozprodávali, tunelovali a jinak devastovali. Věřil jsem v opravdovou
demokracii, ve fungující systém. Věřil jsem v stát, který bude vždy a za všech
okolností bránit práva svých občanů. Věřil jsem ve zdravotnictví a soudnictví.
Věřil jsem všem slibům úlisných a slizkých politiků, kteří nikdy nepracovali
pro blaho svého voliče, jak se nakonec vždy potvrdilo.
Česko se od roku 1989
stalo ABSURDISTÁNEM bez pravidel a rozumných zákonů. Zemí, kde se neměří všem
stejným metrem. Místem na planetě, kde se děti rodí jako dlužníci jen proto, že
si několik vyčůraných politiků postavilo mnohamilionové, luxusní vily jak
v Česku, tak v zahraničí. Jen proto, že si pěchují vlastní konta,
protože každý z nich ví, že špičkovým politikem nebude napořád.
O této zemi jsem
ztratil veškeré iluze a je mi to nesmírně líto. Líto proto, jelikož jsem ji
nesmírně miloval a býval hrdý na to, že jsem Čech. Dnes, kdy čítávám zahraniční
tisk, kdy diskutuji se svými zahraničními přáteli o životě v České
republice, se jen stydím a nenacházím slova vysvětlení.
Je smutné, že už dnes
nepociťuji to příjemné šimrání v podbříšku, když
slyším hrát českou hymnu, nebo když poslouchám novoroční projev prezidenta
republiky. Je smutné, že musím být nedobrovolným svědkem toho, jak se řítíme do
nekonečné propasti zadluženosti, za kterou obyčejný občan nenese absolutně
žádnou odpovědnost. Je smutné, jak se vrcholoví politici bezostyšně vysmívají
svému voliči, kterému vděčí za své křeslo. Je smutné, že kolem sebe vidím
hlubokou nespokojenost a stále rostoucí vztek. Jako řešení se dostaví utáhnutí
opasku, zase jen pro obyčejného člověka, který už tak musí počítat každou
korunu, aby uživil svoji rodinu. Gesto, kdy si páni poslanci odhlasují snížení
platů o tři tisícovky, je opět neslýchaným výsměchem všem poctivým občanům. Při
měsíčních příjmech, dietách, odměnách, či prémiích se jedná skutečně o částku
zanedbatelnou až směšnou.
Prohnilý a zkorumpovaný
státní aparát vůbec nezajímá, jak občané v této zemi opravdu žijí. Nikoho
nezajímá, že exekutor zabavuje kvůli pokutám v MHD celé domy, které pak
pod cenou prodává ve zmanipulovaných dražbách. Nikoho to nezajímá,
poněvadž se to všechno děje za tichého souhlasu právě tohoto státu. Všech těch
mocipánů, kteří z toho všeho profitují.
Je smutné, že se
český občan se vším smířil a rezignoval, že zase drží „hubu“ a krok, jak tomu
bylo za komunistického režimu.
Je smutné, že je nás,
co se nebojíme si tu „hubu“ otevřít, žalostně málo. Zlo je opět v přesile
a mně nezbývá než říct sám za sebe, že opovrhuji českými politiky a zdejší
politikou vůbec.
Opovrhuji
zkorumpovaným soudnictvím, zákony a celým prohnilým, státním aparátem.
Přestala mě zajímat
společnost, ve které žiji.
Josef M.H.Motov