Dětský den
… možná přijde i kouzelník
V sobotu 23. května 2009 uspořádalo ve spolupráci s Policií České republiky Odborové sdružení pražských dopraváků svůj druhý Dětský den. Ve třináct hodin slunečného, naštěstí nijak žhavého odpoledne, za přítomnosti mnoha desítek dětí soustředěných v doprovodu rodičů v areálu Pohotovostní motorizované jednotky PČR v Ďáblicích, akce vypukla.
Břesknými pochodovými melodiemi a vystoupením mažoretek. A program odpoledne sliboval samozřejmě víc. „Možná přijde i kouzelník,“ zmínil se předseda OSPD Petr Pulec a statečně obíhal areál, aby akce organizačně nevázla.
Závěr vystoupení mažoretek přerušilo kvílení sirén. Na půdu Pohotovostní motorizované jednotky se v oblacích prachu vřítil nesmyslnou rychlostí hasičský vůz a sanitka. Posádky těchto vozidel vyběhly v bezprostřední blízkosti takto ukončené produkce k osobnímu automobilu, v němž prodléval figurant (dokonce zamatlaný kečupem, aby iluze byla dokonalá…), přičemž v několika málo minutách auto ve snaze dostat se k „raněnému“ doslova rozebraly.
Děti pak měly možnost prohlédnout si vnitřek obou vozidel a později odpoledne si také vyzkoušely, jak se stříká hasičskou hadicí. K dispozici jim byl i obrněný transportér – ten zaujal především kluky.
Ti menší pak skotačili v nafukovacím skákacím hradu a mnohé z jeho „zdí“ nevytáhla ani ukázka výcviku policejních psů.
Na kouzelníka, a on opravdu dorazil, se ale přišli podívat úplně všichni.
Jízda na koních a kropení hadicí
Duha př krásném počasí a prohlídka bojové techniky z venku i zevnitř. Po ní dokonce projížďka.
Ukázka záchranné akce – vystříhání z vozu a záchrana raněného.
I děti z Mateřské školy speciální, Základní školy speciální, Praktické školy a Dětského domova ve Vřesovicích. Ty už podruhé přijely do Prahy na pozvání OSPD, které má s touto školou jakýsi družební vztah. Možná si mnozí vzpomenou, že výtěžek z tomboly z taneční zábavy, kterou Odborové sdružení pražských dopraváků uspořádalo na jaře minulého roku, a to včetně televizoru, šel právě sem.
„Jaká byla cesta z Kyjova?“ zeptal jsem se Evy Hromádkové, sympatické mladé paní s nepřeslechnutelným (mimochodem v jejím podání nesmírně milým) moravským akcentem, která měla tenhle zájezd na starosti.
„Dobrý to bylo,“ řekla mi, „nebyl
moc provoz, takže to bylo dobrý.“ A dověděl jsem se, že cesta do Prahy jim
trvala zhruba čtyři hodiny. Pro postižené děti to musí být dost zápřah,
spekuloval jsem nahlas. „Oni jsou zvyklí,“ vysvětlovala paní Eva, „v létě byli
autobusem i v Řecku.“
V Praze se dětem z Vřesovic líbí – přijelo jich dvacet tři v doprovodu devíti vychovatelek. To se mi zdálo na třiadvacítku děcek jako poměrně dost, nicméně mi bylo vysvětleno, že na jednoho vychovatele nebo dospělého mohou být tak dvě, tři mentálně postižené děti.
A o kolik takových dětí se ve vřesovické škole starají?
„Postižených dětí máme třicet čtyři,“ řekla paní Eva - takže devět jich zůstalo doma. „Jeli sem ti » lepší «, ti, co mají plínky nebo jsou menší, ty jsme nebrali. Jsou tady ti, co mají zájem a alespoň trošku pochopí, o co se tu jedná.“
Vřesovické děti, stejně jako loňského roku, kdy se prezentovaly obrázkem, přivezly OSPD malý dárek i letos. Tentokrát keramiku - a zase to byla práce jejich rukou.
„Mám knedlík v krku,“ přiznal
se mi Petr Pulec, který se u nás na chviličku při svém běhu areálem zastavil,
„je to od nich hrozně fajn.“
A doprovodil paní Evu Hromádkovou s jejími svěřenci na druhé vystoupení kouzelníka, který ofllitrovaný frak vyměnil za červený klaunský nos.
Mimoto se areálem Pohotovostní motorizované jednotky PČR rozjely elektrické čtyřkolky, na které přítomné děti stály dlouhou frontu, městský strážník povozil některé z malých zájemců na policejním skútru, samozřejmě u toho nemohlo chybět poblikávání modrého majáku a jekot sirény, dva státní policisté přijeli na koních, které si děti mohly nejenom pohladit, ale mohly se na nich i svézt.
Na Dětském dni se k radosti a
obrovskému zájmu dětí účastnili veškeré složky integrovaného záchranného
systému a skutečně se bylo nač dívat. Bylo co vyzkoušet a bylo si s čím
hrát.
Kromě toho bylo připraveno i občerstvení – limonáda byla zadarmo, pivo pro přítomné tatínky za ušlechtilý peníz, byla k mání zmrzlina, párek v rohlíku a uzené klobásy prý byly snovou záležitostí.
Posilnily se postupně i vřesovické děti – místa bylo málo, musely se vystřídat u jednoho stolu, navíc před stánkem byla v tuto chvíli už poměrně solidní fronta – lidem prostě vyhládlo…
Po půl čtvrté se začalo soutěžit v rozličných disciplínách. Skákalo se v pytlích, házelo míčky na terč, lovily se udicí ryby… to všechno za sladké odměny. Den dětí prostě pokračoval, a to až do šesté nebo sedmé hodiny, kdy se návštěvníci začali rozcházet.
Pro děti z Moravy ale návštěva areálu Pohotovostní motorizované jednotky skončila už nyní. Autobus byl připraven ještě na krátkou projížďku Prahou a pak před nimi byly čtyři hodiny cesty domů.
A tak nezbylo nic jiného, než se rozloučit. Za rok na shledanou!
Pavel Ďuran / Kovrzek