Příspěvek „Qualis rex, talis grex“ (zveřejněný na stránkách DP-ARÉNY v pondělí 28. ledna 2008)

Paní Marková Angelika na adresu podnikové komunikace poslala e-mail, na který odpověď dostala, přičemž seznámila čtenáře webu DP-Aréna s vysvětlením či vyjádřením, které ji bylo k výše zmíněné záležitosti poskytnuto:

„S reportérem TV Nova jsme byli domluveni na vyjádření DP ke kauze paní Macháčkové. K dané kauze jsem si vyžádal od přepravní kontroly podklady, které jsem nastudoval před tím, než jsme si domluvili s TV Nova schůzku. Se štábem jsem se sešel ve foyer DP na Sokolovské. Po několika úvodních otázkách, které padly k tomuto případu a které jsem zodpověděl v zájmu DP (celá kauza se Dopravního podniku týká jen velmi málo a pro Dopravní podnik je závazné nařízení soudu, který určuje, zda-li paní Macháčková byla či nebyla ,černým pasažérem'), se mě snažil reportér přesvědčit o tom, že paní Macháčková je obětí systému. Poté, co se reportérovi nepodařilo získat ode mne materiál, který by Dopravní podnik stavěl do role bezcitného úřadu a mašinérie, přistoupil k další manipulaci. Před běžící kamerou mne přímo konfrontoval s paní Macháčkovou, která do té doby byla ,skryta v ústraní'. V ten moment jsem čelil nečekané situaci, na které jsme nebyli s reportérem domluveni. Domnívám se, sám si to bohužel neuvědomuji, že má instinktivní obranná reakce způsobená nevolí nad vývojem situace, kdy jsem byl natlačen do konfrontace, spustila to, že jsem si dal ruce do kapes. Osobně jsem se v danou chvíli soustředil na to, aby můj slovní projev poskytoval adekvátní odpověď v zájmu DP. Na okraj uvádím, že nedokážu objektivně
ani jako člověk ani jako představitel DP posoudit míru viny a nespravedlnosti, kterou paní Macháčková na svém případu nese. Celý kontakt s reportérem a paní Macháčkovou byl ukončen tím, že jsem vyjádřil přesvědčení o tom, že pokud paní Macháčková prokáže nezvratnými důkazy, jak tvrdí reportáž, to, že se v případech, černého pasažérství' nejednalo o ní, bude Dopravní podnik hledat cestu, jak stáhnout veškerá soudní řízení proti ní. S paní Macháčkovou jsem se rozloučil podáním ruky a přáním, aby její boj za svou nevinu dobře dopadl. Po odvysílání reportáže a jejím zhlédnutí uvádím, že ruce v kapsách sám považuji za nekorektní jednání. A zavazuji se k tomu, že i nadále se budu zdokonalovat v asertivních technikách a zvládání řeči těla, aby mé vystoupení před kamerou bylo stoprocentně korektní a nenapadnutelné, i za podmínek nečekaných situací, které nebyly předem domluvené.“

Pana Pečeného nikterak přísně trestat nehodlám, sám si uvědomuje, kde nastala chyba a zná způsob, jak chybu napravit do budoucna.

Z mého pohledu se tedy pan Pečený dopustil pochybení, ačkoliv v situaci, která není standardní. Navzdory špatnému dojmu, který působí ruce v kapsách, však pan Pečený verbálně podstatu stanoviska Dopravního podniku v nelehké situaci udržel. (napsal nadřízený p.Novotný)

Až potud, převzato s DP- Arény

Po přečtení mi napadlo, že odpověď byla hezky napsaná, nicméně to ve mně zanechalo dojem, že i řešení situace p. Novotným je docela motivující pro ostatní nadřízené pracovníky, kteří budou muset řešit takto sepsanou odpověď, jakou dodal p. Pečený, když chtěl vysvětlit „viditelné, tudíž nevysvětlitelné“. Prostě se mu stalo to, že nezvládl situaci. ….

Zase ale živě si představuji, jak řidič na stížnost reaguje podobným způsobem:

Cestující na mou adresu pronesl několik sprostých slov - V ten moment jsem čelil nečekané situaci, na které jsme nebyli s cestujícím domluveni. Domnívám se, sám si to bohužel neuvědomuji, že má instinktivní obranná reakce způsobená nevolí nad vývojem situace, kdy jsem byl natlačen do konfrontace, spustila to, že jsem mu vynadal do pacientů jisté psychiatrické léčebny. Osobně jsem se v danou chvíli soustředil na to, aby můj slovní projev poskytoval adekvátní odpověď. Na okraj uvádím, že nedokážu objektivně ani jako člověk ani jako zaměstnanec DP posoudit míru viny a vulgárnosti, kterou kdo na svém vyjádření nese. Celý kontakt s cestujícím byl ukončen tím, že jsem vyjádřil přesvědčení o tom, že pokud cestující prokáže opravdu, že jsem zmetek, že se mu snad omluvím. Po přečtení stížnosti na mou osobu uvádím, že mé argumentace sám považuji za nekorektní jednání. A zavazuji se k tomu, že i nadále se budu zdokonalovat v asertivních technikách a zvládání řeči těla, aby mé vystoupení před veřejností bylo stoprocentně korektní a nenapadnutelné, i za podmínek nečekaných situací, které nebyly předem domluvené.“

Poté očekávám, že nebudu také přísně potrestán za nevhodné chování, protože sám si uvědomuji, kde nastala chyba a znám způsob, jak chybu napravit do budoucna.

Z pohledu nadřízeného, jsem se tedy dopustil pochybení, ačkoliv v situaci, která není standardní. Navzdory špatnému dojmu, kterým působí sprostý projev, jsem však verbální podstatu komunikace v nelehké situaci udržel.

-Rik-

zpět