„Posezení“ ve výpravně
Čím dál lépe – inovace a modernizace se nedokázala vyhnout ani kačerovské garáži, a tak se jednoho krásného dne zčista jasna ve výpravně objevily místo dřevěných lavic na sezení nové židle.
Kovový rám a na tom sedátko a opěradlo z plastu…
Oproti starému posezení určitě posun…
Kdyby ale nebylo kdyby…
nový sedací nábytek totiž vydrží mnohem méně, než v co bylo (zřejmě) doufáno. Říkám, že pochopitelně – tato sedátka by se nepochybně hodila například do dětské jídelny, kde by „soupeřila“ se zcela jinými váhovými kategoriemi, než jaké nabízí naše garáž. Na to, aby vydržela posezení dospělých a povětšinou i hmotnostně poměrně „udělaných“ chlapů, tak to ani náhodou.
Kovový rám za chviličku praskne, jako by ani nebyl ani ze železa, ale z materiálu nepoměrně křehčího – je pravda, že jestliže se některý z autobusáků náhle válí po zemi pod rozloživší se židlí, ostatní kolegové se královsky baví, takže dobré náladě „jednotky“ to za současného (neváhám říci, že) chmurného stavu DP určitě přidává. Druhá pravda je ale to, že by humoru rázem ubylo, kdyby si některý z kolegů způsobil pracovní úraz. Nemyslím teď na veselí „kolegiální“, myslím na to „šéfovské“. Nadřízeným by totiž patrně tuhly rysy, především těch, kdo nám tuhle „papírárnu“ objednal.
A tak se dehonestované židličky hromadí a až jich je ušlechtilé množství (zatím čím dál víc šoférů ve výpravně postává, protože nehodlají riskovat…), dochází k jejich znovuzrodu – tedy se svařují. Pokud to ovšem lze. A svařují se tak, jak je v DP sympatickým zvykem, tedy vypisuje se na takovou činnost žádanka, jíž nějaký „inkoust“ (podotýkám, že posedává na mnohem kvalitnější sesli, než mají k dispozici nebozí šoféři…) musí schválit – pročež musí být zrovna v tu pravou chviličku v dobrém rozmaru, pak je třeba trosky sedaček odnést či odvést na dílnu, tam je nutno vyčlenit osobu, která se této zcela marginální záležitosti bude muset věnovat – a ta (není-li na práci zrovinka nic podstatnějšího) sedátka pro řidiče opraví.
A tak to raději většinou funguje spíš tak, že když se vyhazují židle z kanceláří a naší administrativě se pořizují sedátka nová, trvanlivější a pohodlnější, jsou vyřazené židle staženy ze skládek a objevují se hned ve výpravně, protože vydrží déle.
Dřívější lavice byly těžké a určitě nepatřily ani k těm nejpohodlnějším – byly ale trvanlivé. Člověk se sice neopřel, protože to nemělo opěru na záda, ale na dnešních se neopře zrovna tak, protože by jejich opěrátko určitě zlomil a „hodil“ k jízlivé potěše svých kolegů „záda“.
