Invalida na vozíku a stížnost

Akce v Bohnicích – v areálu mezi chovanci se koná každý rok hudební a divadelní akce „Mezi ploty“ a jelikož jsou zde hudební produkce různých skupin, bývá zde narváno. Nejinak tomu bylo i letos.

Přišla na garáž stížnost, že jsem odmítl vzít kolem 20 hod. vozíčkáře do autobusu linky 177 a tím mu neumožnil jet domů. V tuto hodinu ale některé akce již končily a vozy nestačily pobírat cestující, kteří tak zůstávali na stanicích, aby vyčkali na další spoj. Houfy lidí se valily z Bohnického areálu, kde produkce končily a asi nepomáhaly ani posilové vozy. Nicméně paní, která vozíčkáře doprovázela, ve stížnosti uvedla: „Řidič nám sdělil, že nemá volnou kapacitu, aby nás přepravil“. V tom měla pravdu, protože nikdo z nastoupených cestujících jim místo neudělal, na mé vyhlášení o uvolnění prostoru se zasmáli a já jako řidič nemohu mezi ně vlítnout a vyházet je za límec ven.

Takže jízda se konala, ale bez zmíněného vozíku. Rampa se nevyklopila, úkon se neprováděl, vozík nejel a vozíčkář se ztrácel v davu asi rozzlobený.

Nesmím u této činnosti připomenout i jiné „atrakce“. Pokud bych chtěl vystoupit z kabiny vozu a provést vyklopení rampy, musel bych kabinu opustit (když už by se mi podařilo přemluvit lidi, aby uvolnili prostor), tuto kabinu uzavřít, aby mi někdo nevlezl za volant, nebo neukradl tašku s penězi a nesmím opomenout cestujícího, který vtipně řidiči oznámí: „Kam lezeš, já chci lístek, to tady mám čekat?“. Stále počítám s možností, že prostor by byl uvolněn, ale čeká mě doprošování a vysvětlování, že rampa se vyklání a to tak, že když na ní cestující stojí, těžko se to povede. Proto by si měli všichni namačkaní v prostoru vystoupit, aby se dal úkon provést. A dost daleko od vozu, aby se dala rampa venku kam položit. Dočkáte se akorát výkřiku z davu: „Si se zbláznil, já vylezu a už se sem nedostanu. Invalida sedí, ať počká na další autobus“. K tomu není co dodat a vracíte se prosit lidi namačkané v prostoru předních dveří, zdali by vás pustili alespoň za volant, jinak to vážně nepojede….. S radostí se dostanete do vozu, a když horko těžko zavřete všechny dveře na třetí pokus, můžete vyrazit se zpožděním dál po trase. Na příští zastávce se může vše opakovat… (tato „atrakce“ se udála na jiné lince, v jiný den, ale v podstatě se nikdy neliší).

I přes takovéto zkušenosti se snažíme vždy vyhovět a vozíčkáře dopravit dle jeho přání, ale jsou situace, kdy se to prostě nepodaří.

To jsem si prožil a užil

Krupička R.

Zpět info